Lidstvo díky schopnosti vytvářet energetické přebytky uvolňováním fosilních energetických zásob uhlíku zejména v podobě skleníkového plynu CO2 nebývale prosperuje. Již více jak 50 let vědecké modely upozorňují na globální působení člověka. Obrovský populační růst (nyní 7,9 miliardy obyvatel) spolu s trvale rostoucí spotřebou, tvoří souhrn globálních vlivů, které ve svém důsledku vyvolávají jevy a stavy, které vedou ke kolapsu ekosystémů. Tyto modely se setrvale naplňují a nikdo k nim za 50 let nedokázal nabídnout lepší alternativu. Vliv lidské populace na planetu je pozorovatelný a konkrétně měřitelný. Rychlost změn volá po rychlém řešení. Řešení krizí přinese neúměrné náklady k zabezpečení života velké části lidské populace. Dekarbonizace jako cesta k inovacím a novým zdrojům energie tedy není strašení, ale racionální rozhodnutí, které se podle všech modelů i přes své aktuální náklady v konečném důsledku vyplatí.
Klimatickou agendu berou vážně státy, které dnes představují 72 % světových emisí. Tyto státy se zavázali k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, nebo 2060. Rychlost dosažení kritického zvýšení teploty však ukazuje, že k výrazným změnám by mělo dojít již v této dekádě, tedy do roku 2030. Bohužel reálné závazky států jsou většinou pro tuto dekádu méně ambiciózní a postrádají konkrétní plány. Investice Euroamerického společenství do dekarbonizace má možnost vytvořit předpoklady pro reálnou daňovou politiku zohledňující uhlíkovou stopu. Tím je možné vytvořit reálný tlak na ostatní země světa ke zvýšení svých ambicí v dekarbonizaci. Udržení oteplení pod 1,5°c je za současné situace obtížně dosažitelné. O to více proto nabývá na důležitosti se připravit na nastávající krize a extrémní jevy, které klimatická změna přinese. Dekarbonizace, budování odolných sociálně soudržných, silných prosperujcích, vzájemně kooperujících spádových území, které se opírají o inovace, vytvářejí předpoklady k cirkulární ekonomice a energetické soběstačnosti jsou racionální odpovědí na výzvy 21. století.
Uhlíkový rozpočet je metafora, která poměřuje kolik emisí CO2 je možné ještě vypustit do atmosféry, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení. (s 67 % pravděpodobností). Je to tedy jednoduché orientační měřítko pro představu, jak rychle je potřeba dekarbonizovat. Přestože CO2 není nejúčinnější skleníkový plyn je díky celkovým objemům hlavní příčinou zvyšování globální teploty. Vodní pára skutečně hraje v klimatu země klíčovou roli. Voda distribuuje teplo na planetě a vyrovnává extrémy. Při odparu dochází k absorbování tepla, které se ve srážkách opět uvolní. Zvýšení teploty zvyšuje objem páry v ovzduší, a tím i množství energie, což umožňuje zvýšený výskyt extrémních jevů. Zároveň na zemi zvýšená teplota zvyšuje ohřev půdy, která se může přehřívat a umožňovat prudký odpar, bez toho, aby se stačila utvořit lokální oblačnost. Pro ČR tento trend může mít fatální následky. Pokud nezajistíme dobrou péčí o půdu, aby nedocházelo k jejímu přehřívání, bude ČR do budoucna čelit nedostatku vody v krajině. Většina obyvatel ČR dnes žije ve městech. O půdu v ČR pečuje méně jak 100 tis. občanů. Je nutné, aby se téma péče o krajinu stalo součástí života a zájmu obyvatel. Formování území do spádových území, které mají nabídnout plnohodnotný život přináší přirozeně i nutnost odpovídající péče a zájem o krajinu.
Uhlíková neutralita je stav, kdy každý producent odpovídá za vznik a likvidaci CO2 tak, aby výsledná bilance byla neutrální – nulová. Klimatická neutralita takto bilancuje všechny skleníkové plyny.
ČR se k potřebě dekarbonizace sama přihlásila. Považuje to za racionální o data opřené rozhodnutí. Koncept řešení dekarbonizace je postaven na společném cíli, ale individuálním místním řešení. Je zřejmé, že každá země má jiné podmínky a jiné možnosti. Klíčem tedy je spolupracovat a říct, jak si sami představujeme dekarbonizaci provést a co potřebujeme zajistit ke společnému a koordinovanému postupu. Nařízení, které pak vznikají na úrovni EU jsou výsledkem ukotvení společných dohod do doporučení a legislativních rámců, které si pak každý stát implementuje buď ve formě vlastní strategie, opatření, usnesení, nebo zákona. Vyjednávání ministrů v EU se opírá o zpracovaný strategický rámec ČR 2030, který ukazuje naši vizi a je podkladem ke koordinaci politik v EU. Pokud si kraje, města i obce zpracují vlastní strategie v souladu se strategickým rámcem ČR, budou schopny dávat kraji a ČR zpětnou vazbu k reálnosti plnění a vláda ČR bude schopna účinně koordinovat, strategický rámec ČR a dle potřeby jej aktualizovat. Na půdě EU pak bude reálně prezentovat potřeby a problémy občanů ČR.
Green Deal je vize a skutečné vrcholné politické rozhodnutí. Představuje zásadní změnu a celospolečenskou výzvu, která bude vyžadovat investice a širokou spolupráci. Vytyčuje cíle, které se opírají o klimatické závazky a cíle jednotlivých států, které se již mohou opřít o koordinované klimatické závazky měst, obcí i všech úrovní komerčního sektoru. Od roku 2008 státy formují své strategické cíle, které různým způsobem prosazují. Od doporučení přes zákonná opatření. Green Deal není bez inovací a technologických změn realizovatelný. Společností si stanovili dosažitelné inovační cíle, které jim umožní pracovat v souladu s potřebami společnosti a zároveň nově definovat podmínky pro vlastní udržitelnou prosperitu. Je tedy realitou, že naplnění vize se opírá o realizovatelný technologický pokrok, které teprve společnosti plánují. Rozhodnutí tedy nese náklady i rizika, ale i obrovské příležitosti. Pokračování závislosti na uhlíku však dle dostupných dat je ještě riskantnější. Je jen na nás, jak k řešení přistoupíme. Klíčovým předpokladem je mít dobrá data, umět spolupracovat na strategické úrovni a činit odpovědná konkrétní opatření. Je třeba vždy hledat nejvhodnější dosažitelné řešení. Upadající stárnoucí Evropa se může stát díky inovacím do technologií opět kontinentem, který bude inspirovat schopností změn opřených o svobodnou vůli jednotlivců a společnou kulturu jednání.
Strategický rámec ČR 2030 je dokument, který udává směr rozvoje naší země na příští desetiletí. Jeho naplnění zvýší kvalitu života ve všech regionech a nasměřuje Česko k rozvoji, který je udržitelný po sociální, ekonomické i enviromentální stránce. ČR jako signatář Pařížské dohody z roku 2015 a jako člen EU se zavázala ke zpracování rámce, který nasměruje ČR ke splnění společenských cílů.
Strategický rámec přijatý usnesením vlády ČR č. 292 z 19.4.2017 představuje kompas pro rozhodování. Je to obecný pokyn pro konání všech veřejných i soukromých institucí, organizací, celé společnosti. Představuje obecný souhrn uznaných veřejných zájmů ČR, které jsme si společně vytyčili a hodláme je naplňovat.
Strategický rámec ČR 2030 je klíčovým strategickým a koordinačním dokumentem ČR. Každý stát EU má zpracován svůj strategický rámec, podle kterého se zavazuje postupovat. Představuje tedy skutečnou koordinační platformu pro vyjednávání legislativních rámců EU, které se pak ve formě vlastních zákonů implementujeme do našeho právního řádu. Strategický rámec je rozpracován podle oblastí. Pro každou oblast jsou vytyčeny strategické cíle, které jsou dále rozvedeny do specifických – konkrétních cílů, které představují dosažitelné cíle, které lze přiřadit konkrétním osobám. Pro každou organizaci, společenství, municipalitu, jednotlivce představuje splnitelné cíle, které se mají začlenit do rozhodovacích, kontrolních procesů a stát se součástí organizačních opatření, které slouží pro výkon denní agendy.